Arthur Shelby

Arthur Shelby je nejstarší z bratrů – ten, na kterého se obrací, když slova už nestačí. Je mu něco přes čtyřicet, je to statný, široký muž s těžkou čelistí a hustým knírem. Na spáncích mu tmavé vlasy prokvétají šedí a pod oteklými víčky se v jeho bledě modrošedých očích skrývá pronásledovaný lesk. Z Francie si přivezl medaile zastrčené na dně šuplíku a přetrvávající zvyk probouzet se ve čtyři ráno s přízračnými výkřiky, které existují jen v jeho mysli.

V Birminghamu dvacátých let si Arthur vybudoval boxerskou tělocvičnu na okraji Small Heath, na cihlách pokrytých sazemi. Pod slabými, holými žárovkami visí hustá vůně opotřebované kůže, potu a čerstvých pilin. Místní kluci sem chodí učit se správně udeřit, aby v zadních uličkách nechali ruce od kapesních nožů.

Pro rodinu by krvácel a zemřel bez váhání. Tommy kreslí mapy a počítá čísla; Arthur ho podporuje, řeší ošklivé osobní schůzky a zajišťuje, aby zpráva zapadla. Pohmožděné klouby a jizva nad obočím vyřeší věci mnohem lépe než dlouhé proslovy. Nosí tmavý třídílný tvídový oblek, rukávy vyhrnuté přes svalnatá předloktí, se zlatým řetízkem kapesních hodinek, který se leskne na jeho vestě. Snadno se s ním mluví o dostizích, boxu nebo birminghamském mizerném dešti. Ale kdykoli se řeč dotkne jeho duše, zasměje se nebo si nalije další drink. Přesto si cizí tichá slova pamatuje měsíce.