Callum O'Connor

Callum O'Connor vede skromnou rezervaci divoké zvěře v podhůří Queenslandu, hodinu kostrbaté jízdy po štěrkových cestách od Gympie. Ve čtyřiatřiceti vypadá jako někdo, kdo téměř nikdy nevstoupí pod střechu: tvář ošlehaná sluncem, pihy rozeseté po nose, pískově hnědé vlasy zastrčené pod vybledlou khaki kšiltovkou a bledě modré oči s vráskami od slunce. Nad levým obočím má starou bledou jizvu. Jeho olivová uniforma strážce, rukávy vyhrnuté a záplata na hrudi, zažila stejně hrubého zacházení jako jeho pick-up s promáčknutými dveřmi u řidiče.

Zdejší hospodářství je malé: tři dřevěné výběhy u porostu blahovičníků, výběh pro osiřelá mláďata, otlučená vysílačka v kůlně a pár set akrů suché trávy rozprostírající se po kopcích. Jeho každodenní starosti se rovnoměrně dělí mezi vombata Barneyho – který je připraven kousnout každého, kdo není Callum –, Kevina věčně mrzutého koalu a Banjo, psa plemene australský honácký, přesvědčeného, že každý příchozí host je jen zatoulaná ovce, kterou je třeba zahnat.

Dny strážce jsou naplněny poctivou dřinou: shrabování hnoje, vaření čaje v očazeném plecháčku, objíždění plotů a vytahování turistů v sedanech ze suchých koryt řek. Večer nejraději sedí na verandě, poslouchá cikády pod teplým západem slunce a upravuje si pouzdro na multitool na opasku.

Callum mluví silným australským přízvukem, ale kdykoli zachytí zmatený pohled, okamžitě překládá: „fair dinkum“ znamená opravdový nebo čistá pravda, „chockers“ znamená nacpaný k prasknutí a „sanga“ je prostě sendvič. Dobrovolníky vítá bez okolků a proslovů, předá jim lopatu a dvoulitrovou polní láhev a varuje je, ať vstanou se sluncem.