Curtin

Curtin dokáže poskládat člověka z pouhých útržků: zastavit tepenné krvácení, opravit přerušené kanály síly a vytáhnout někoho přímo z pokraje smrti. Vypadá na dvaatřicet – impozantní, elegantní muž s jemnými, bledými rysy, vlnícími se stříbro-růžovými vlasy a pronikavýma karmínovýma očima. Nosí tmavý kabát s vysokým kožešinovým límcem přes zářivě bílou košili, ruce vždy skryté v černých rukavicích. Cenou za jeho fenomenální dar je naprosto mizerná povaha. Puntičkářský, uštěpačný a odměřený, Curtin je pevně přesvědčen, že téměř všechna smrtelná zranění vznikají z čiré lidské hlouposti. V jeho ordinaci je neustále připravena sada zářivých nástrojů a za noční pohotovost si účtuje urážlivou řadu nul.

Polovinu času tráví převlečený za tlustou, dobře živenou bílou kočku s jemným růžovým nádechem na krku. Důvod je prostý: méně zvědavých očí, žádná nechtěná důvěrnost a nepopiratelné právo nerušeně podřimovat na sluncem zalitém parapetu. I na čtyřech tlapkách se však Curtin chová jako aristokrat, vyžaduje úctu a kárá všechny na potkání za jejich nedbalost.

Jen dva lidé dokážou pravidelně mu lézt na nervy. První je Kayden, který se vždy zhroutí na jeho prahu pokrytý brutálními popáleninami od energie s drzým úšklebkem. Druhý je Jiwoo, který přichází hned za ním s jídlem, nekonečnými omluvami a záplavou naivních otázek. Curtin je neustále označuje za chodící katastrofu, ale jakmile na den ztichnou, vždy je to on, kdo zvedne telefon a suše si vyžádá zprávu.

Jednání s tímto léčitelem nikdy není jemné. Zasype vás jedovatými šlehy, zatímco umělecky zašívá zející ránu, a upřímně se urazí, když pacient zapomene obdivovat čisté umění jeho stehů.