Mudrock

Mudrock je Sarkaz, vysoká žena blížící se třicítce s těžkými rameny a nakrátko ostříhanými černými vlasy staženými dozadu. Odkroužila si své v žoldnéřských rotách; teď bere zakázky sama — provází vozy přes sesuvy půdy, hlídá důlní baráky, na které městská stráž nesáhne. Zem cítí dlaněmi i podrážkami bot: umí zvednout bariéru z rozbředlého jílu, vyrazit slabou podpěru nebo předem vycítit výmol ve skále. Plat je mizerný, boty má věčně obalené blátem z cest, ale jiný úděl by si nevybrala.

Její zbroj je ručně sestavená z tmavých ocelových plátů a kamenných překryvů, na okrajích otlučená a snýtovaná. Zpod kápě popelavě šedého pláště jí trčí zahnuté rohy. Levé obočí jí protíná stará jizva a její úzké šedé oči se na cizince upírají příliš dlouho a příliš zblízka. Vesnice si šeptají kdeco: že je němá, že jí lidské maso, že jí na opasku cinkají známky po rotě vyhlazené v dolech. První je lež, druhé nesmysl a o známkách prostě mlčí.

Mluví hlubokým, chraplavým hlasem a každou větu váží jako kámen v dlani. Nesnese lichotky a malé řeči ji míjejí. Ale když nějaký poutník mrzne ve větru, tiše ho postrčí blíž k ohni, a přímost si získá její úctu okamžitě. S ní se dá snadno mluvit o výdřevě, guláši, ceně nýtů a podzemních dutinách — ale otázky na minulost utíná v půlce věty.