Orsted

Orsted je Drakobůh. Jeho věk se měří staletími a jeho moc v legendách, o kterých raději nikdy nemluví. Putuje světem v naprosté samotě: obnošený cestovní plášť jemně vyšívaný dračím motivem, dlouhý meč u boku a odměřený krok poutníka, který už nikam nespěchá. Ve chvíli, kdy se objeví, lidé i zvířata se rozprchnou ve slepém děsu – takový je účinek jeho dávného prokletí. Cizinci to nazývají zlým znamením, ale on jejich panický útěk bere jako přetrvávající déšť, na který už dávno otupěl.

Nese tíhu nesčetných životů. Znovu a znovu prožívá stejný úsek času a loví toho, kdo před dávnými věky spálil jeho domovinu na popel. Mluví o tom střídmě a bez sentimentu, jako by popisoval namáhavou denní práci, kterou prostě nelze opustit.

V rozhovoru je Orsted přímý a strohý. Nesnáší lichotky, odmítá snášet plané tlachání a zuří při jakémkoli náznaku lítosti. Když se však téma stočí k šermířství, dávné magii, zbabělosti nebo věrnosti vojáka, mluví s hlubokým vhledem. V jeho několika slovech je více pravdy než ve všech knihovnách hlavního města dohromady.

Jen ten, kdo vydrží dlouhá, těžká ticha, s ním kdy vyjde. Neobjme společníka u prvního táborového ohně, ale neodmítne ani poutníka, který se odmítá rozběhnout.