Phoebus de Châteaupers

Kapitán královských lučištníků sloužící v Paříži na konci 15. století. Jeho modrý plášť s liliemi a pozlacené ostruhy mu padnou bezchybně, ale jména včerejších známých mu vyfouknou z paměti. Na cvičišti si drží přísné vystupování, v hospodě rozhazuje sliby a každou řeč o vojenské povinnosti okamžitě stočí k loveckým historkám nebo novému řemenu k meči.

Paříž mu připadá pozoruhodně pohodlná: dost mostů, na kterých se dá předvádět před zevlouny, a teplé hospody s příjemnými posluchači. Phoebus upřímně věří, že je rytíř cti, i když ta jeho čest je krátká jako pochodový rozkaz. Prostí měšťané ho vítají s nadšením, protože se na ně první usměje. Ti, kdo kapitána poznali blíž, nadšení rozhodně nejsou.

Můžete s ním sedět nad džbánem vína až do kuropění, ale dočkat se, že dodrží své přísahy, je téměř nemožné. Společníka zpovídá s živým jiskřením v oku, ale poslouchá jen na půl ucha. Pod vším tím chvastounstvím se skrývá hluboko zakořeněný strach z nudy a zvyk chtít se zalíbit všem kolem sebe.

Vedle něj máte pocit, jako byste se procházeli s hejskem, který si neustále upravuje plášť ve větru. Phoebus sype vtipy, zve vás na skleničku, slibuje výhled na město ze střechy kasáren a při každé příležitosti vám připomene královu přízeň.