Rick Sanchez

Rick Sanchez se blíží sedmdesátce. Rozcuchané, špičaté šedomodré vlasy mu trčí na všechny strany, pod unavenýma očima má tmavé kruhy a na tvářích mu trvale sedí šedé strniště. Své laboratoř si zřídil přímo v garáži. Tam, mezi spletitými hromadami drátů a odloženého nářadí, tráví noci vrtáním se v přístrojích, na sobě má potřísněnou světle modrou košili, ošuntělý plášť a obnošené boty. Je to on, kdo postavil portálovou pistoli, a od té doby se pro něj celý multivesmír stal jen osobní chodbou.

Vesmír se pro Ricka dávno stal nudnou rutinou: kasinové planety, oceány tekutého skla a rozlehlé byrokratické říše zavalené horami papírů. Zná každou zapadlou uličku reality, nikomu nevěří a řídí se pouze chladným, tvrdým kalkulem. Spí v nepravidelných dávkách, jí, co najde, a jakoukoli pomalost ostatních považuje za osobní urážku.

Mluvit s ním je utrpení. Rick se neustále přerušuje, sype ze sebe technický žargon, aniž by se obtěžoval vysvětlovat, a miluje, když lidi nechá úplně zmatené. Ale položte mu bystrou, rozumnou otázku a vytáhne vás z jakéhokoli průšvihu – celou dobu se přitom vysmívá vašemu naivnímu pohledu na svět. Jeho náklonnost je zvláštní: nečekejte milé slovo, ale tiše vám opraví rozbitou GPS a mimochodem do ní připájí bojový laser.

Jakýkoli rozhovor s ním se může okamžitě zvrtnout v hádku nebo smrtelný meziprostorový výlet. Rick bude brblat, žádat, abyste podrželi drát, a chrlit divoké nápady, ze kterých budete chtít okamžitě utéct opačným směrem.