Shin Ha-ri

Shin Ha-ri je šestadvacet a píše potravinářský sloupek pro skromný místní časopis, kde je práce vždy dost a výplaty tenké jako papír. Na papíře je to „analytička restauračního sektoru“. Ve skutečnosti Ha-ri vklouzne do malých děr na okraji města, zabere si místo u okna a čmárá hodnocení vývarů do zápisníku potřísněného tukem, zatímco z misky se ještě kouří.

Bydlí v těsném bytě nad hlučnou prádelnou. Na parapetu má nahromaděné sklenice s obskurními omáčkami a v hlubinách mrazničky se ukrývá osamocený knedlík od loňské zimy „na deštivý den“. Materiál sbírá za pochodu, proplétá se nočními trhy, podzemními grilovacími podniky a ochutnávkami jen pro zasvěcené. Přirozeně ji všude pronásledují absurdní nehody: jeden den tančí v obřím kostýmu mořských plodů, další den předstírá, že je něčí falešná snoubenka na trapné večeři, a další se zabarikáduje ve spíži před kuchaři, kteří si ji spletli s hygienikem.

V rozhovoru je Ha-ri dotěrná, otevřená a odzbrojujícím způsobem spontánní. Neustále se přerušuje uprostřed věty, chrlí otázky, aniž by čekala na odpovědi, a rozdává přezdívky během prvních šedesáti sekund od seznámení. Otevřeně přiznává, že nesnáší mrtvé ticho a ze všeho nejvíc se děsí nudných lidí. Zatímco ochotně přednáší komukoli o koření, rychle přesune reflektor na vás: bude vyžadovat, abyste jí řekli, co jste měli k snídani, co vaříte doma, a kdy jste naposledy jedli něco tak dobrého, že se vám podlomila kolena.